Aktivní antidekubitní systémy mají své místo v péči. To je nesporné. Pomáhají u vysoce rizikových obyvatel a mohou podpořit hojení již vzniklých dekubitů. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se z dočasného pomocníka stane dlouhodobý standard – bez pravidelného přehodnocování.
Technologie má pomáhat. Nemá nahrazovat péči. A už vůbec nemá běžet „pro jistotu“.
Nejčastější chyba: systém zůstává, i když už není potřeba
V praxi se někdy setkáváme s tím, že:
- zdravotní stav obyvatele se zlepší,
- mobilita se zvýší,
- dekubitus se zahojí,
- rizikové faktory se sníží,
ale aktivní antidekubitní systém zůstává zapnutý dál.
Proč?
Protože „už tam je“.
Protože „nic tím nezkazíme“.
Protože „je to jistota“.
Jenže právě zde začíná problém.
Dlouhodobé používání má svá rizika
Aktivní systém není neutrální prostředí. Neustále se pohybující podklad:
- může narušovat vnímání vlastního těla,
- může zvyšovat dezorientaci,
- může podporovat apatii nebo neklid,
- může přispívat k rozvoji spasticity,
- může zhoršovat kvalitu spánku kvůli hluku kompresoru.
Navíc hrozí nebezpečný psychologický efekt – falešný pocit bezpečí u personálu.
„Leží na antidekubitu, tak je to vyřešené.“
Není.
Kritéria pro zrušení aktivního systému
Stejně jako má mít systém jasná indikační kritéria, měl by mít i jasná kritéria pro jeho ukončení.
Je vhodné zvážit vypnutí nebo přechod na pasivní pomůcku, pokud:
- došlo ke zlepšení mobility,
- obyvatel spolupracuje při polohování,
- dekubitus je zahojen,
- rizikové skóre se snížilo,
- přínosy již nepřevažují nad negativy.
Zrušení systému by mělo být týmovým rozhodnutím – a součástí aktualizace plánu péče.
Návrat k základům péče
Po ukončení aktivního systému je nutné posílit to, co je skutečným základem prevence:
- kvalitní a pravidelné polohování,
- individuální lidský přístup,
- aktivizaci,
- podporu vnímání těla,
- dostatečnou výživu a péči o pokožku,
- týmovou spolupráci.
Nejúčinnější prevencí dekubitů není technologie.
Je to všímavý a kompetentní člověk.
Antidekubitní systém jako dočasné řešení
Aktivní antidekubitní systém by měl být:
- cíleně indikovaný,
- pravidelně přehodnocovaný,
- používán po nezbytně nutnou dobu,
- a včas ukončen, pokud už není přínosný.
Pomůcka má sloužit obyvateli.
Jakmile přestane být skutečným přínosem, je naší odpovědností to rozpoznat a jednat.
Odvaha vypnout je někdy známkou kvality
Kvalitní péče není o množství techniky.
Je o správném rozhodování ve správný čas.
Možná největším znakem profesionality není systém zapnout.
Ale vědět, kdy ho vypnout.
Pokud budeme k indikaci i rušení aktivních antidekubitních systémů přistupovat individuálně, zodpovědně a s důrazem na skutečné potřeby obyvatele, pak technologie zůstane tím, čím má být – pomocníkem. Ne náhradou péče.