Co znamená metoda 5O?
Co přináší metoda 5O?
Časový rámec při velkém množství činností (péče o 4 děti, práce, manželství,…); technika 5O mi umožnila uspořádat si čas. Nejprve jsem si po dobu 3 týdnů poctivě všechny záznamy psala. Nehledat viníka Metoda 5O mě naučila neobviňovat z neúspěchu ani sebe ani druhé. Naučilo mě to opouštět negativní výčitky sobě i druhým a naopak hledat co je pozitivní, co se zvládlo.
Nehledat viníka
Metoda 5O mě naučila neobviňovat z neúspěchu ani sebe ani druhé. Naučilo mě to opouštět negativní výčitky sobě i druhým a naopak hledat co je pozitivní, co se zvládlo. Viděla jsem, že věcí, které jsem zvládla, bylo najednou mnohem víc, resp. jsem si je začala uvědomovat.
Rámec pro zaneprázdněné lidi
Každý má spoustu životních rolí a v rámci metody 5O jsem si začala uvědomovat, ve kterých rolích mám mezery (kdy jsem se málo věnovala dětem, kdy sobě, kdy práci, kdy manželovi,…) a kde jsem spokojená či kde se chci rozvíjet cíleně dál. Metoda mi pomáhá nalézat harmonii v každodenních maličkostech.
Vděčnost
Metoda vede k vědomí vlastní hodnoty a pozitivnějšího vztahu k sebe samotné. Byť je můj čas hodně roztříštěný mezi jednotlivé role, díky 5O nalézám způsob, jak je harmonizovat a jak být vlastně vděčný za to, co všechno člověk zvládá. Je to velmi pozitivní pro sebevědomí.
„Nemám čas“ je výmluva
Důležitá je organizace času a otevřené komunikování. Metoda mě učí zhodnocení a ucelení, třeba si uvědomím, že jsem se moc nevěnovala dětem, tak za nimi ještě zajdu si popovídat a pomazlit se s nimi. Uvědomuji si, kde mám rezervy a učím se je naplňovat, dát jim čas. Vlastně mě to učí otevřeně komunikovat o spoustě věcí (i o únavě, emocích apod.). Reflektuji zlepšení ve vztahu k sobě i druhým.
Radost
Metoda mě učí prožívat radost. Uvědomuji si a jsem vděčná za spoustu věcí, co se daří a není to změna v počtu, ale v tom, že si je uvědomuji. Metoda mě vede k vědomému prožívání radosti.
Jak metodu používám?
Většinou metodu používám večer či později odpoledne. Mám ještě jednu práci, u které nemusím moc přemýšlet, tak většinou u ní. Mám klid a mohu se soustředit, věnovat se jí. Oslava – Je zajímavý pocit se pochválit. Někdy hůř hledám za co se pochválit.
Oslava
Je zajímavý pocit se pochválit. Někdy hůř hledám za co se pochválit. Taky za co hezky poděkovat druhým, když třeba přítel sám od sebe umyje nádobí. V práci je to jednodušší u formálních vztahů. Vlastně je to paradox a mělo by to být naopak – spíš poděkuji v práci za kafe kolegyni než doma příteli. Je zajímavé se na to dívat zvenku, že to mám vlastně úplně otočené.
Odpočet
Víceméně jej dělám chronologicky, někdy to mám ale přeházené podle dle výraznějších událostí. Někdy si nevybavím, co třeba všechno stihnu, ač jsem byla produktivní. Podle toho zjišťuji, že si vlastně některé věci neuvědomuji, dělám je automatizovaně.
Opuštění
S tímhle jsem bojovala. Dělám to tak, že koukám se na místo, kde jsem, jakoby odjinud. Je to takové přemítání co se stalo, co kdo říkal, co proběhlo, pohled na událost k okna / z kamery. Opuštění a odpočet mám hodně propojené, někdy nejde odseparovat od sebe; neumím koukat někdy sama na sebe, na tu situaci „zvenčí“. Není to často, ale už se mi to párkrát stalo, že to prostě nejde.
Odpuštění
Jak jsem přísná a tvrdohlavá, tak někdy odpouštím dost těžce. Ale i sama sobě. Pomáhá mi ale říkat si to nahlas; „XY, já Ti odpouštím.“. Připadala jsem si na začátku jako blázen, záleží hodně na času a na tom, co se stalo, atd. Ale říct to nahlas mi funguje nejlépe.
Obnova
Vidím v tom víc možností toho kdo co měl dělat a uvědomuji si, že je možná i jiná cesta než ta moje. Třeba až po několika dnech mi dojde, proč daný člověk udělal to, co udělal a já bych to udělala s odstupem jinak anebo stejně jako on(!). I když v tu danou chvíli bych to tak neudělala. Vede mě to k uvědomění, že jsem třeba JÁ něco udělala špatně, resp. že já bych třeba danou věc udělala (s odstupem) úplně stejně jako on. Pak je to pro mě zase další námět na odpuštění sama sobě.
Zhodnocení dne a odpuštění
Pro mě jsou důležité v podstatě dva rozměry. První je zhodnocení dne; projít si, co jsem vlastně dělala. Někdy mě překvapí, že si nemůžu vzpomenout na všechny části dne. Ale učím se uvědomovat si.
Překvapilo mě, jak je těžké odpustit si a je to pro mě výzva. V podstatě jsem člověk dost tvrdohlavý a přísný i sám na sebe a 5O mi ukazuje, že to jde a že je to valtně budování vztahu sám k sobě.
Učí mě to vhledu do situace, vzhledu do toho, proč lidé jednají jak jednají, trochu se dívat na věci jejich pohledem a tedy líp rozumět.
Když přichází změna, na začátku ji většinou automaticky zavrhnu. Pak se mi to rozleží v hlavě, 5O mi dává prostor si to promyslet, „přechroustat“ po svém. Pak si říkám, že ta změna vlastně nemusí být vůbec špatná. Umožňuje mi to koukat na věci objektivněji, byť s odstupem času.
Vnímám posun ve vztazích k sobě i druhým. Nefunguje to ještě u všech, ale ta metoda mi pomáhá.
Metoda 5O mě úžasně uklidňuje
Je pro mě důležité se otočit za dnem a povědět si, co se stalo dobře a špatně. Najít a bilancovat, co bylo dobré a co ne. Pomáhá mi rozebrat si den, jak soukromý, tak pracovní.
Co mi technika přináší?
Je pro mě důležité se otočit za dnem a povědět si, co se stalo dobře a špatně. Najít a bilancovat, co bylo dobré a co ne. Pomáhá mi rozebrat si den, jak soukromý, tak pracovní. Zbavím se tím výčitek svědomí, „setřepu to“ ze sebe, vysvětlím si to nebo dokonce odpustím! Bylo pro mě taky těžké naučit si odpouštět, měla jsem s tím velký problém. Pracuji na tom a snažím se za každým „nárazem“ vidět, že za trápením něco stojí a že si s tím sami lidé nevědí rady. Máme v práci skvělý kolektiv a vzájemně si pomáháme, děláme si intervize. To je skvělé.
Dříve jsem to nedělala a říkala jsem si, že jsem špatná vedoucí, že to dělám blbě. Dokonce jsem nechtěla slyšet pochvalu, chtěl jsem slyšet to, na co jsem byla nastavená; nestíhám, dělám to blbě a podobně. Byla jsem unavená, protivná. Nyní se mi žije mnohem lépe. Když se střetnu s někým s jiným názorem, nevadí mi to, vysvětlím si to. Vlastně lidi vyvádí z míry, že k nim přicházíme s otevřeným srdcem a umí je přijmout. Je to fajn, člověk udělá daleko víc práce a získá nadhled. Mám z práce radost, víc respektuji čas svůj i čas druhých.
Po použití metody jsem klidnější, pozoruji zlepšení – dříve jsem nestíhala, byla jsem „splašený kůň“, nyní se nějak všechno zlepšuje a uvědomuji si to. Vím, že jsem pracovala, že jsem zvládla, co jsem měla zvládnout. Uvědomila jsem si, že mi nepomohlo „nemám čas“ nebo „nestihnu to.“ Nyní jsem klidnější, vyrovnanější a zvládám víc práce v klidu. Nevyčítám si, co jsem nestihla, ale jsem vděčná za to, co jsem zvládla.
Člověk se učí víc si vážit sám sebe i druhých. Někdy potom vidíme lidi kolem jinak, my naopak můžeme to být zrcadlo. Lidé si v sobě nesou příběhy, někdo je agresivní, někdo je uzavřený… Za každým projevem stojí nějaký příběh. Někoho třeba nemáme rádi, ale zjistíme, že trpěl nebo trpí, je to jen obrana. Jeho chování je něčím podmíněné – a to „něco“ bývá zranění. 5o je tak zároveň lékem, abychom neubližovali nechtíc druhým ale také abychom my viděli, že druhý člověk nám nechce ublížit, jenom je sám zraněný. Taky je vidět, že když člověk přistupuje s otevřeným srdcem, tak si jej i druzí víc váží.
Učím se díky 5O říkat „NE“. Spousta lidí pouze pracuje a spí. To je velká škoda. Kdo chce, může se zklidnit, je na to prostor, jen si ho člověk musí udělat. A teď jak je situace s Covidem, spousta lidí je doma nebo v karanténě. Kdo se nezklidní teď v době Covidu, nezklidní se ani potom.
Našla jsem klid sama v sobě. Když člověk najde čas sám pro sebe, nastolíte klid do vlastního nitra. Je to krásné a osvobozující. Někdo si na to čas neudělá nikdy. Žijeme společně strašně rychle, honem vypravit děti, honem do práce, honem domů, honem spát. Někdo vidí v metodě cíl, ale tak to není. Tahle metoda může vést ke zklidnění; učit se udělat si čas. Každý si udělá čas na to, na co chce. Potkávám se s tím, že lidé nemají čas, protože si ho nechtějí udělat.
Jak já osobně techniku používám?
Používám techniku jako rekapitulaci, poděkování a přání. Rekapitulaci používám už hodně dlouho, hezky mi tahle metoda na ni „nasedla“. Používám ji spíš ráno, když má člověk klid ujasnit si věci v hlavě. Popřeji si také, co bych chtěla, aby se mi splnilo a končím modlitbou. Ať čekám na autobus nebo se můžu projít okolo lesa, když je hezky. Odříkám si, co bych si přála pro sebe, ale taky pro známé a kamarády, za všechny. Když jedu pak autem, zase odříkávám prosby za okolí.
Pro mě má 5O volnější strukturu, zaměřuji se třeba na přání, co bych chtěla, co mi říká duše. Nemám to pevně dané, je to volnější, víc mi to vyhovuje. Co je pevně dané, tak člověka svazuje, takže mi vyhovuje volnější režim. Když člověk něco takhle „nalezne“, je to jako když mu spadnou okovy. Co jsem vlastně potřebovala? Sladit; potřebuji mantinely, ne pevné koleje. Když jsou pro mě příliš „tvrdá“ pravidla, soustředím se na dodržení formy a pravidel, ne na obsah a nepomáhá mi to. Vyhovuje mi mít volnější strukturu, nechat „duši dýchat“, naslouchat jí.
Když je nevýrazný den a nemohu si třeba uvědomit jednotlivé části dne v rekapitulaci, pomáhám si použitím „Osho“ karet. To jsou vykládací karty, hledám a pojmenovávám si nimi, co cítím; ego, lásku, co prožívám. Když člověk odkáže být k sobě kritický. Karty si beru jako berličku, řeknu si, co mě duše vzkazuje, co si mám uvědomit.
Nejdůležitější je pro mě bilancování dne, projít si, co bylo dobré a co třeba ne. Vidím taky svoje chyby a tak se učím lépe chápat, že i druzí dělají chyby. Učí mě to chápat a přijímat. A cítím se v tom klidná, vyrovnaná a šťastná.
V současné době více uvědomuju a všímám drobných „indicií“, které mě život(náhodný rozhovor, citát, sen, situace, karty OSHO…) nabízí. A také si uvědomuju ať už v profesním, či soukromém životě(a to právě teď hodně intenzivně), že to, co jsem léta vnímala jako těžký úděl osudu, vnímám teď jako velký DAR. Prožívám moc pěkný pocit. Možná někdy neškodí se zamyslet zpětně, v delším časovém horizontu. Může to někdy pomoct ve zvládání nových překážek, situací, které už tím pádem nevidíme tak černě.
Dříve jsem si uvědomoval spíše negativa
Metoda 5O mi přináší v první řadě uvědomění, co se stane během dne. Dříve jsem si uvědomoval spíše negativa z práce, zůstávalo to ve mně.
Dříve jsem si uvědomoval spíše negativa
Metoda 5O mi přináší v první řadě uvědomění, co se stane během dne. Dříve jsem si uvědomoval spíše negativa z práce, zůstávalo to ve mně. Nyní si uvědomuji, že se mi dějí i hezké věci, ze kterých mohu mít radost. Doma i v práci. Takhle vlastně vidím život mnohem víc vyváženěji, jakoby v harmonii, nejen negativa.
Druhá věc, kterou reflektuji, je moje vlastní vyrovnanost – nenaštvu se tak snadno a také si ono naštvání nenosím domů. Díky tomu, že si projdu den, jsem celkově klidnější. Jsem vyrovnanější, protože vidím nejen negativa a třeba „náročnost“ úkolu, ale také pozitiva a kroky, které se daří. Dává mi to vnitřní klid, že věci jsou jak mají být. Třeba v práci, když jsem dostal nepopulární úkol. Zadržel jsem v sobě to naštvání, naopak jsem sdílel těžkosti a obtíže, které jsou s plněním úkolu spojené, se šéfem. Řekl jsem, že úkol splním, ale že třeba tohle a tohle v aktuální situace nejde. „Udělám z toho tak trochu i šéfův problém“ a on si pak uvědomuje, že některé zadané úkoly jsou chybné/přemrštěné, nesplnitelné. Dobře se mi to takhle reflektuje a mám radost, že jsem se tohle naučil. Je to přesně jako takové „kladivo v hlavě“, které nyní nemám. Dříve by mě trápil náročný úkol, ale dnes do něj umím „vtáhnout“ nadřízeného a i on si pak uvědomuje, co naše práce obnáší, co je možné a co ne.
Vlastně se díky této metodě přestávám stresovat, respektive zjišťuji, že z toho, čeho se nejvíc bojím, většina dopadne dobře a když zase něco nečekám, tak je to nakonec výbuch, který nemůžu ovlivnit. To mi dává také vnitřní klid, protože se nestresuji dopředu.
Hlavním momentem nebo spíše „bodem“ metody je pro mě to, co člověka potěší – OSLAVA, člověk si uvědomuje, že se mu stala spousta super věcí. Vede mě to k životní spokojenosti. Podobně mi funguje také OPUŠTĚNÍ, díky kterému se mohu koukat na život objektivněji. Taky mi pomáhá, když jednám s druhými, že si řeknu, že ten člověk třeba to, co mi řekl, myslel úplně jinak a vlastně že to může být dobré. Vidím tím taky třeba chybu u sebe, že druhý člověk přicházel s něčím jiným, než já jsem z jeho „projevu“ přečetl. Reflektuji v tom zlepšení vhledu do druhých lidí a také uklidnění, nenaštvání se. Lépe to zvládám a jsem mnohem vyrovnanější.
Jak metodu 5O používám?
Nepoužívám jiné nástroje sebereflexe. Vždycky si uvědomuji, že si vlastně já sám dělám v hlavě „kladivo“. Tato metoda mi pomáhá se negativních myšlenek zbavit, než přijedu večer domů. A to mi dělá radost.
Struktura metody 5O (čili pět fází) mi „sedí“, snažím se jí držet. Někdy je těžké najít prostor, ale ta posloupnost jednotlivých kroků je logická a vyhovuje mi.
Nejčastěji to používám, když jedu odpoledne domů v autě. Rozebírám si den, všechno pojmenuji a domů přijdu s čistým štítem a „netahám si práci do rodiny“.
Začínám tím, že si najdu to hezké, z čeho mám radost, co se podařilo. Pak se snažím dívat se na svůj den jakoby „zvenčí“, jak mě mohli vidět a vnímat druzí. A takhle si procházím celý den. V tom se mi hodně ukazuje, co třeba dělat líp nebo co je naopak dobré.
Celkově je u 50 pro mě asi nejtěžší odpuštění; odpuštění druhým lidem bylo za mě v pohodě, umím si uvědomit a díky tomu, co jsem už řekl, nemám problém lidem odpouštět. Někdy ale hledám, co jsem udělal špatně já a třeba nic nenajdu. Nechť to nezní egoisticky, ale mám potom prostě radost, že jsem nikomu neublížil, nic neudělal špatně.
Je pro mě někdy složitější „dotáhnout“ poslední fázi, OBNOVU. Někdy se mi zkrátka nepodaří najít si „předsevzetí“ do druhého dne. Ale i tak mám radost, že se mi prostě věci podařily tak, jak jsem chtěl a vede mě to k životní spokojenosti.
Kladivo
Muž chce na stěnu pověsit obraz. Má hřebík, ale nemá kladivo. Ví, že kladivo má soused. Rozhodne se zajít za ním a půjčit si ho. Ale v tu chvíli ho přepadnou pochybnosti. Co když mi soused kladivo nepůjčí? Včera mě pozdravil jenom tak na půl úst. Možná, že někam spěchal. Možná to ale jen tak dělal a něco proti mně má. Ale co? Já jsem mu nic neudělal! Však on si něco vymyslí. Kdyby si někdo chtěl půjčit nářadí ode mne, tak já mu ho půjčím hned. Proč s tím dělá takové drahoty? Jak může svému sousedovi odmítnout základní laskavost? Lidi jako on dokážou člověka jen otrávit. Ještě si bude myslet, že ho potřebuju… Jenom proto, že má kladivo!
František Hroník: Manažerské příběhy
Už toho mám dost!
Vyrazí, zazvoní, soused otevře dveře, a než stačí pozdravit, náš muž na něj zařve: „Strčte si to svoje kladivo někam. Vy, vy… hulváte.“
Video o metodě
Podívejte se na krátké video, které Vás uvede do těchto pěti kroků: